Mezinárodní workshop v rámci projektu EU Culture EPKE
12. – 21. 5. 2014

Náplní workshopu pořádaného v Divadle Drak bylo praktické seznámení se specifickou konstrukcí klasické marionety, která vychází z české řezbářské tradice. Marionety jsou ve světě známy většinou v závěsu na nitích. Technika závěsu na drátu, které se workshop věnoval, umožňuje loutce odlišný plastický pohyb v jevištním prostoru. Tato technologie byla hojně využívána v mnoha slavných inscenacích Divadla Drak.

Pro počáteční nástup českého loutkářství bylo významné, že spadal do období vrcholícího baroka, které svou poetikou mimořádně podpořilo rozvoj divadla. V českých zemích s významnou tradicí barokního sochařství našli tvůrci loutek dostatek výtvarných vzorů a tvorbě marionet se věnovali již od začátku 19. století zejména profesionálové. Byli to často řezbáři, podílející se na výzdobě barokních kostelů a klášterů, kteří v době kdy poklesl zájem o sakrální plastiky, našli v tvorbě loutek nejen náhradní pole pro svou činnost, ale i nesporné umělecké zalíbení. Přispěli tím k vysoké výtvarné úrovni marionet, jež byla pozoruhodná i v rámci tehdejšího evropského loutkářství.

Východní Čechy vedle velmi bohaté loutkářské tradice nabízejí také mnoho unikátních ukázek barokní architektury a sochařství. Vzhledem k vazbě loutkářské tradice na barokní řezbářství je v rámci workshopu naplánován také výlet účastníků do míst v okolí Hradce Králové, kde lze spatřovat počátky inspirace pro umělecko- řemeslné zpracování loutek.

Workshopu se účastnili zástupci obou partnerských divadel a jedna studentka DAMU. Kromě práce v dílnách sledovali stopy východočeské loutkářské tradice na cestách po okolí Hradce Králové.

Mezinárodní workshop v rámci projektu EU Culture EPKE
12. – 21. 5. 2014

Náplní workshopu pořádaného v Divadle Drak bylo praktické seznámení se specifickou konstrukcí klasické marionety, která vychází z české řezbářské tradice. Marionety jsou ve světě známy většinou v závěsu na nitích. Technika závěsu na drátu, které se workshop věnoval, umožňuje loutce odlišný plastický pohyb v jevištním prostoru. Tato technologie byla hojně využívána v mnoha slavných inscenacích Divadla Drak.

Pro počáteční nástup českého loutkářství bylo významné, že spadal do období vrcholícího baroka, které svou poetikou mimořádně podpořilo rozvoj divadla. V českých zemích s významnou tradicí barokního sochařství našli tvůrci loutek dostatek výtvarných vzorů a tvorbě marionet se věnovali již od začátku 19. století zejména profesionálové. Byli to často řezbáři, podílející se na výzdobě barokních kostelů a klášterů, kteří v době kdy poklesl zájem o sakrální plastiky, našli v tvorbě loutek nejen náhradní pole pro svou činnost, ale i nesporné umělecké zalíbení. Přispěli tím k vysoké výtvarné úrovni marionet, jež byla pozoruhodná i v rámci tehdejšího evropského loutkářství.

Východní Čechy vedle velmi bohaté loutkářské tradice nabízejí také mnoho unikátních ukázek barokní architektury a sochařství. Vzhledem k vazbě loutkářské tradice na barokní řezbářství je v rámci workshopu naplánován také výlet účastníků do míst v okolí Hradce Králové, kde lze spatřovat počátky inspirace pro umělecko- řemeslné zpracování loutek.

Workshopu se účastnili zástupci obou partnerských divadel a jedna studentka DAMU. Kromě práce v dílnách sledovali stopy východočeské loutkářské tradice na cestách po okolí Hradce Králové.